a její uplatnění v hodinách tělesné výchovy na 1. stupni ZŠ

Štítky

  1. Celková uvolněnost
  2. Hyperkyfotické držení těla
  3. Hyperlordotické držení těla
  4. Skoliotické držení těla
  5. Plochá záda
  6. Ploché nohy
  7. Valgózní a varózní postavení kolenního kloubu
  8. Správné držení těla
  9. Testování žáků ve školním prostředí
  10. Základní výchozí polohy
  11. Soubor cviků
  12. ZTV

Didaktické zásady

    Didaktika zdravotní tělesné výchovy se opírá o výsledky a zákonitosti různých biologických a společenskovědních disciplín. Je typickým příkladem interdisciplinárního oboru.

    Didaktické zásady můžeme definovat jako obecné požadavky, které v souladu s cíli výchovy a zákonitostmi vyučovacího procesu určují charakter vyučování a ovlivňují přímo i nepřímo jeho efektivitu. Didaktické zásady jsou obecně platné poučky, které byly stanoveny na základě dlouhodobého vědeckého poznání, dlouholetých zkušeností učitelů a výchovných pracovníků a ověřeny praxí v průběhu realizace zdravotní tělesné výchovy ve školním prostředí. Jejich respektování umožňuje cílevědomou činnost – vytčení správných cílů, volba optimálních prostředků, metod a organizačních forem a mají vztah k celému výchovně – vzdělávacímu procesu.

Při upevňování pohybových návyků musíme dodržovat didaktické zásady:

  1. Zásada vědeckosti.

Je nutné se v oboru zdravotní tělesné výchovy zajímat o nové poznatky a výzkumy, aby mohly být zařazeny do stávajících cvičebních metod. Zdravotní stav jednotlivců je pravidelně kontrolován – pohybové testy, hodnocení držení těla, vyšetření kondice, rozsah kloubní pohyblivosti. Jedinci musí být pod stálým lékařským dohledem.

  1. Zásada uvědomělosti a aktivnosti.

Tato zásada je platná nejen pro učitele, ale cvičence. Jejím smyslem je pochopení podstaty cviků a ztotožnění se s nimi. Učitelem jedincům podá vysvětlení k prováděným činnostem, aby si je žáci jednodušeji osvojili. Použití vhodných forem, metod posiluje vůli cvičenců ke zdokonalování pohybových stereotypů, jejich aktivnosti a vytvoření u nich kladný vztah k pohybu.

  1. Zásada názornosti.

Co nejdokonalejší představa o pohybu, novém cviku, bude snadněji vytvořena díky zapojení co nejvíce smyslů. Tomu napomáhá i vzájemné působení první a druhé signální soustavy. Při nových cvicích jedinci vnímají vlastní pohyb, uvědomují si přesné provádění, jež je vedeno přesným výkladem, který musí být přizpůsoben věku. U dětí mladšího školního věku nesmí chybět slovní motivace pro příjemný pocit z vykonaného pohybu
a korekce.

  1. Zásada soustavnosti.

Pohybový režim by se měl stát základem každodenního života jedinců. Při vytváření cvičební jednotky musíme dbát na zásady postupu od jednodušších cviků ke složitějším, od konkrétních k abstraktním, od obecných ke zvláštním, volit správné organizační formy. Všechny cviky vychází ze základní polohy, předávání vědomostí a dovedností má logický slet a musí být dopředu promyšlen.

  1. Zásada přiměřenosti a individuálního přístupu.

Obsah i rozsah dané jednotky musíme přizpůsobit stavu a diagnóze jednotlivců, jejich věku, pohlaví, psychickému i tělesnému vývoji, povahovým zvláštnostem a především zdravotnímu stavu. Snažíme se nabídnout možnosti volby cvičení s optimální pohybovou činností a počtem provedení dle jednotlivých oslabení, abychom zjistili co největší účinnost.

  1. Zásada trvalosti.

Aby byly zajištěny trvalé pohybové návyky, vědomosti, dovednosti a potřeba pohybu
a cvičení, musí být zautomatizovány. Tomu se snažíme napomoci použitím her, soutěží
a hudby při vytváření cvičebních jednotek. Jedinci si tyto návyky vybaví i během každodenních činností.