a její uplatnění v hodinách tělesné výchovy na 1. stupni ZŠ

Správné držení těla

Správné držení těla je takový vzpřímený postoj člověk, při kterém jednotlivé etáže těla jsou udržovány nad sebou v gravitačním poli s minimálním vynaložením svalové síly. Je to situace optimální rovnováhy, tedy takový postoj, při kterém vůlí řízený přímý postoj je totožný nebo se jen minimálně liší od klidového, volného postoje.

Z výše uvedené definice by se dalo vyvodit, že držení vzpřímené postavy by mělo být zažitým návykem i bez pozornosti. Mělo by zároveň působit esteticky a přirozeně také brání předčasnému opotřebování funkčních spojů, svalů, šlach, tkání i orgánů. O sepsání určitých norem pro správné držení těla se snažilo mnoho odborníků.

  • Hlava držena zpříma, vytažený krk, krční úsek páteře tlačen vzad (mírné zakřivení krční lordózy), rovina pohledu očí, mírně přitažená brada a s přední stranou krku svírá brada pravý úhel.
  • Ramena jsou ve stejné výši, široce rozložena do stran a mírně tlačena dolů, lopatky jsou přilehlé ke stěně zad.
  • Hrudník je mírně vyklenutý a mírně vypjatý. Pozorujeme fyziologické zakřivení hrudní kyfózy.
  • Břišní stěna je zatažena a zpevněna.
  • Pánev by měl být při bočním pohledu na stojícího člověka nakloněna dopředu (bederní lordóza) takovéto postavení pánve kontrolují břišní, hýžďové a bederní svalstvo. Pánev je základnou pro postavení páteře a přenáší hmotnost těla na dolní končetiny. Z toho plyne, že má přímý vliv na křivku páteře.
  • Dolní končetiny mají své postavení zajištěné zejména čtyřhlavým svalem stehenním a trojhlavým svalem lýtkovým a dvěma nosnými klouby kolenním a hlezenním. Při správném držení těla by mělo být staženo hýžďové svalstvo.
  • Chodidla mají správnou klenbu příčnou i podélnou. Váha je při správném držení těla přenesena na jejich vnější strany. Další funkcí je tlumení nárazu a pružení při zatížení.

Kopecký (2014) ve své publikaci přikládá názorný obrázek komponentů těla.